Uzení pro lemply: Jak zasmradit barák a tvářit se jak mistr

Fery Lakatoš zrovna dopalkoval svou osmou ranní Spartu a zamyšleně hleděl na svou udírnu, které v ulici nikdo neřekne jinak než „Dýmka Smrti“. Jeho šilhavé oko kmitalo někde mezi sousedovic plotem a rezavým pantem u dvířek, zatímco se snažil trefit prstem do nosu. „Brácho, dneska to bude masakr,“ zachroptěl směrem k prázdnému dvoru, protože jeho stará Erika zrovna v kuchyni hlasitě dávila, pravděpodobně z ranního oparu, který se linul z Feryho neošetřeného pazouru. Fery se rozhodl, že uzení posune na novou úroveň – do udírny totiž namontoval skleněná dvířka, co vyhrabal v kovošrotu z nějaký starý trouby po Němcích. „Chci vidět, jak se to maso potí, ty vole,“ prohlásil vítězoslavně, zatímco si utíral mastný čelo do kusu starý záclony.

Sousedův úlovek a nateklá kýta

V tom se přes plot převalil starej Jindra „Držgrešle“. Jindra byl úkaz, měl chronickej zánět středního ucha, takže neustále chodil nakřivo a vypadal, že každou chvíli upadne na hubu, navíc mu z levýho oka věčně teklo něco, co připomínalo řidší hořčici. „Fery, ty mamrde, nesu ti matroš!“ zařval Jindra a hodil na špinavej ponk igelitku, ze který se vyvalil puch, co by probudil i mrtvýho funebráka. Byly to klobásy. „Prej uzení masa, ty osle, tohle vypadá, že to uzením prošlo už v minulým století,“ uchechtl se Fery, když viděl ty šedozelený šišky. Jindra jen pokrčil rameny: „Měl jsem je v komoře za pračkou, trochu se na ně zapomnělo, ale sůl to vytáhne, nebuď sráč.“ Fery, věrný svému heslu, že správná flaksa musí mít aroma, jen pokýval hlavou. „Tož co, Jindro, dáš si kotel?“ Jindra jen zavrtěl hlavou, protože po minulé návštěvě u Feryho měl takový bordel v kotli, že tři dny neviděl na pravý oko.

Skleněná past a dehtová lázeň

Fery ty Jindrovy sračky rozvěsil do udírny vedle kusu bůčku, kterej vypadal, že pochází z prasete s těžkou cukrovkou. Zapálil buk a dub, ale protože byl lempl a nechtělo se mu štípat, hodil tam celej pařez, co našel u silnice, a navrch přidal pár lakovaných latí ze starý postele. „To je ten správný kumšt, Erika říkala, že to dřevo má grády,“ řval Fery přes dvůr. Jenže skleněná dvířka se okamžitě zasvinila černým dehtem. Fery, nasranej jak brigádník v kamenolomu, popadl kus špinavýho hadru a každých pět minut ta dvířka leštil, aby viděl na ty Jindrovy hnijící klobásy. „Ty krávo, ježišmarja, já nic nevidím!“ ječela Erika z okna, protože dým z udírny se plazil po zemi a totálně zasmradil celou ulici. Fery jen mávl pazourem: „Ty tomu nerozumíš, to je technika uzení pro fajnšmekry!“

Když se v kotli rozhostí Mordor

Po dvou hodinách zběsilého leštění dehtu se Fery na všechno vysral. „Vyser si voko, sklo nešťastný,“ zařval a přiložil jak hovado. Do topeniště letěl starej trám natřenej vyjetým olejem a hrst mokrýho listí, aby to mělo barvu. Udírna začala hekat a vibrovat pod tlakem horkýho vzduchu. Jindra „Držgrešle“ se připotácel blíž, šilhal na teploměr, kterej ukazoval sto padesát stupňů, a povídá: „Fery, není to trochu přepálený? Ty klobásy vypadají jako granáty před výbuchem.“ Fery se jen ušklíbl, čímž odhalil poslední tři zdravý zuby: „Vy tomu nerozumíte, to se musí oroštovat, aby se zničily ty bakterie z tý tvojí komory, ty jelito!“ V tu chvíli se z udírny ozvala rána. Jedna z Jindrových klobás pod tlakem plynů prostě explodovala a ohodila vnitřek skleněných dvířek sračkou, která připomínala náplň do sepsu.

Masakr v Dýmce Smrti

„Kristovy voči, to je mordor!“ vyla Erika, když vyběhla ven s koštětem. Fery se sice trochu lekl, ale hrdinsky otevřel dvířka. Vyvalil se mrak černýho smradlavýho kouře, kterej okamžitě zadýmil i sousedovic slepice přes tři baráky. Čuby začaly hromadně padat z hřadu, což Jindra okomentoval slovy, že to bude aspoň rychlej kanibalismus. Na roštu zbyl jen černý bordel a pár scvrklých pahýlů, co dřív byly klobásy. „Jooo, to je vonooo, barva jak z katalogu,“ prohlásil Fery, zatímco se snažil z flaksy bůčku oškrábat vrstvu sazí. Bůček byl sice zvenku černej jak Feryho plíce, ale uvnitř syrovej tak, že by ho veterinář ještě mohl oživit. „To je matroš, co?“ ptal se Fery Jindry a cpal mu do ruky kus spečenýho střívka. Jindra to zkusil požrat, ale začal okamžitě dávit, protože to chutnalo jako vylouhovanej popelník v naftě.

Závěr: Přežrání k smrti

Nakonec to dopadlo tak, že Fery s Jindrou seděli v garáži, obklopeni mračnem dýmu, a rvali do sebe ten spálenej sranec. Erika se na ně vykašlala a radši si šla dát lahvoně, aby ten smrad v hubě spláchla. Fery byl tak přežranej, že hekal jak postřelenej kanec a držel se za břicho, kde se mu pravděpodobně rozjížděl solidní zánět slinivky. „Příště to sklo vyndám a dám tam plech, brácho, ušetřím za okenu,“ zamumlal Fery a zapálil si poslední cígo před tím, než se mu definitivně podělal žaludek. Celá ulice smrděla jak vagon blata, ale Fery byl spokojenej – zase jednou všem ukázal, že uzení pro lemply je ten nejvíc poctivej gastro masakr, jakýho je tenhle svět schopen. Jindra sice cestou domů třikrát hodil šavli do tůje, ale aspoň prej neměl hlad.