Slyšeli jste někdy o svatbě, která se z pohádky změnila v apokalypsu rychleji, než stačíte říct „průser“? Tak si sedněte, nalejte si kotel a poslouchejte. Venca Křapka, vrchní držgrešle a šéf hanácké pobočky firmy „Ušetřil & Vydřiduch“, se rozhodl oženit. A protože Venca otočí každou korunu třikrát v ruce, než ji s bolestí v srdci pustí, padla volba cateringu na jedinou firmu, která mu udělala cenovou nabídku, co vypadala jako z jiný planety – „Fast Food Crap“ pod velením arcikokota Radima Paštěty. Recenze? Pche, to je pro sráče. Důležitá byla cena. A tak byl osud zpečetěn a gastro masakr mohl začít.

Příprava na Masakr: Operace „Levná Flaksa“

Všechno začalo už tejden předem. Venca si objednal rožněné sele. Noblesní záležitost, že jo? Jenže Paštěta, jak je jeho dobrým zvykem, se na shánění totálně vysral. Dva dny před akcí mu došlo, že žádný prase nemá. „Kristovy voči, kde teď seženu sele?“ zařval na dvorku ve svém velitelství, „Spáleništi“ za hasičárnou. Jeho žena Soňa, zvaná Paštika, vylítla z kuchyně s držkou jak cirkulárka: „To je zase tvoje práce, ty lemple! Já ti říkala, ať to zařídíš!“

Radim jen mávnul rukou. „To se doladí na místě,“ pronesl svou osudovou větu a poslal věčně zpocenýho Karla Houněho na misi. „Karle, zajeď za tím jedookým Lojzou za družstvo. Prej má něco extra levnýho. Nějakou flaksu, je mi to fuk, hlavně ať to má čtyři nohy a dá se to napíchnout.“ Houně se za hodinu vrátil s dodávkou, ze který se linul smrad jak z vagonu blata. Na korbě ležel starý, hubený a zjevně naštvaný beran, který nejlepší léta prožil tak za Husáka.

Příjezd na Spáleniště: To Je Matroš!

V den D dorazila Paštětova parta na nóbl palouček u zámeckého parku. Radim se rozhlédl a pohrdavě odfrkl: „Co to je za zasranou louku? Kde je tady pořádnej betonovej plac?“ Na svatbě byl i skákací hrad pro děti. A samozřejmě potřeboval proud. A Paštětův gril na plynobombu taky potřeboval proud… na osvětlení a rádio. A tak přišla chvíle pro technika Dušana Kabelku.

Dušan vytáhl svůj poklad – padesátimetrovou prodlužku, která pamatovala snad ještě Spartakiádu. Byla poslepovaná ze tří různých kusů a omotaná černou izolačkou tak poctivě, že vypadala jak mumie. S elegancí sobě vlastní ji natáhl od jediné volné zásuvky na zdi zámku, přímo přes hlavní cestičku pro hosty a… ano, přímo přes vstup na skákací hrad. „Je to trochu napnutý, ale drží to,“ zahlásil hrdě.

„Hele, a co to pivo?“ zeptal se ženich Křapka, když viděl, že Paštěta vykládá podivnou, oprýskanou truhlu. „To je ten chlaďák?“
„Jasně, pane Křapka. Domácí výroba, ale lepší než z fabriky. To se jenom zaleje vodou a jede to jak drak,“ lhal Paštěta s úsměvem. Ve skutečnosti to byl starý mrazák, kterému uřízl víko a doufal, že ledová voda udrží sudy studený. Už po deseti minutách z něj tekla voda a první pivo, které Houně narazil, mělo teplotu ranní moči. „To je jak chcanky!“ ulevil si první nedočkavec. Paštika ho ale hned srovnala: „To je speciální anglický Ale, vy tomu nerozumíte, vy bando vesnická!“

Kabelkův Ohňostroj a Oroštovaný Koutek

Jak se blížil večer, katastrofa nabírala na obrátkách. Beran na rožni se pod Houněho péčí měnil v černou, smradlavou briketu. „Přiložil jsem jak hovado, ať se to propeče,“ bránil se Houně, když se na něj Paštěta soptil. Zevnitř to ale bylo pořád syrové a tuhé. První odvážlivci, co ochutnali, měli ve tváři výraz, jako by žvýkali podrážku. Nevěsta, chudinka, po prvním soustu zezelenala a odběhla si „přepudrovat nos“. Ve skutečnosti hekala v keřích, co to sežrala za sračku.

A pak to přišlo. Vrchol večera. Nějaký capart, co měl v sobě asi tři litry přeslazený limonády, zakopl o Kabelkovu prodlužku při dobývání skákacího hradu. Zásuvka zajiskřila jak na Silvestra. Z propojky omotaný izolačkou se vyvalil dým a následně vyšlehl malý plamínek, kterej se s chutí zakousl do plastový stěny hradu. Dětský koutek začal hořet.

Na fotce vidíte přesně ten moment. Radim Paštěta stojí s rukama v bok, na tváři výraz psychopata, který právě stvořil své mistrovské dílo. Houně vedle něj čumí do plamenů s otevřenou hubou a v ruce drží napůl sežranou klobásu. Míra Futrál si olizuje mastné prsty a Kabelka nervózně kope do své prodlužky, jako by ji chtěl uhasit. Mordor hadr! Houně, ve snaze zachránit situaci, popadl kýbl s mastnou vodou zpod grilu a chrstnul ho na oheň. Výsledek? Obrovský oblak smrdutého, mastného kouře, který zamořil celou svatbu. Dětský koutek byl oficiálně oroštován.

Kulminace Prasečiny: Šmíra a Záchranka

Ženich Venca Křapka už nebyl fialový, byl průsvitný. Žíly na čele a krku mu tepaly v rytmu techna. Jeho manažeři, co přijeli z centrály, stáli jako sochy a nevěřícně zírali na tu spoušť. A v tom nejlepším se ozval křik. „Dusí se! Proboha, on se dusí!“ Náměstek Šmíra, postarší pijan, co si na svatbu propašoval litr slivovice, ležel na zemi, lapal po dechu a mlátil rukama kolem sebe. Okamžitě vypukla panika. Někdo volal záchranku.

Paštika se okamžitě chopila příležitosti. Běžela k nevěstině matce a ječela: „Vidíte to? To je z toho vašeho stresu! Chlap se vám tady skoro zadusil soustem! My přivezeme kvalitní gastro a vy to takhle poděláte!“ V tom dorazili záchranáři. Probili se davem, sklonili se k Šmírovi... a jeden z nich se začal smát. „Pane, vy jste se jenom uchlastal do němoty a zapomněl si vzít sprej na astma, že jo?“ Šmíra jen zakýval, z kapsy mu vypadla prázdná placatka. Falešný poplach. Jen další dílek skládačky totálního dojebání všeho.

Finále s Hekáním: Popel a Sračky

Svatba skončila. Tedy, ne že by skončila, ona prostě chcípla v křečích. Hosté prchali, jakmile to šlo. Nevěsta byla nalezena, jak v slzách heká u rybníčka, a ženich se pokoušel uškrtit Paštětu kabelem od míchačky. Radim byl ale klidný. Sbalil si svůj bordel, odpojil ohořelou prodlužku a s úsměvem přistoupil k Vencovi.

„Tak, pane Křapka. Záloha byla padesát. Zbytek pošlete na účet. Bylo to náročný, vaši hosté jsou pěkný hovada, málem nám zapálili vybavení, ale zvládli jsme to. To je ten správný kumšt, víte? Uvařit sranec a prodat ho jako kaviár. Příště si ale objednejte něco jednoduššího. Třeba jenom teplou vodu.“

A tak odjeli. Zanechali po sobě jen spáleniště, ostudu, mastný popel, hromadu nepoživatelné šlichty a padesát svatebčanů, kteří následující týden strávili hekáním na záchodě. Legenda o „Fast Food Crap“ a jejich svatební prasečině koluje po Hladojezích dodnes. A Venca Křapka? Ten se prý rozvedl dřív, než jim uschla svatební kytice.