Přípravy na totální mordor

Celý tenhle cirkus začal, když Radim Paštěta, arcikokot a majitel neexistující firmy „Fast Food Crap“, ukecal Luďka Škvarka, jednatele firmy „Kancldecor“. Luděk, chlap s frňákem jak přezrálá mirabelka a vizáží daňového poradce po lobotomii, chtěl pro své lidi teambuilding. Radim mu nasliboval „kulinářský zážitek, co přepíše dějiny grilování“. Ve skutečnosti plánoval jen další gastro prasečinu na svém oblíbeném Spáleništi za hasičárnou. Soňa Paštika, jeho žena s držkou ostrou jak cirkulárka, si okamžitě nechala vyplatit zálohu, za kterou by se dal pořídit menší tank. „Na suroviny, ty jelito,“ sykla na Luďka, když jí cpal obálku, „kvalita něco stojí!“ Kvalita v podání Paštěty znamenala nákup kuřecích flaksek v akci, co už v regálu potichu hekaly a prosily o rychlou smrt. Zelí do polívky pamatovalo ještě Rakousko-Uhersko a bečka piva byla z nějakého podezřelého minipivovaru, kde sládek vypadal, že se naposledy myl před Vánocema.

Rozjezd pekla a první oběti

V den D se celá Paštětova banda sešla na Spáleništi. Smrad kouře, potu a levné kořalky se mísil s vůní tlející trávy. Dušan Kabelka, technik s talentem zabíjet lidi elektřinou, natáhl prodlužku tak geniálně, že o ni okamžitě zakopl místní pošťák a vysypal všechny dopisy do bláta. „To je ten správný kumšt, Dušane!“ pochválil ho Radim a jal se velet. „Karle, rozmrdej to uhlí, ať to má grády! Míro, přines ten zasranej kotel, dneska uvaříme sranec století!“ Karel Houně, zpocený jak dveře od chlíva, se jal plnit gril. Přiložil jak hovado, takže brikety chytly plamenem, co by mohl konkurovat krematoriu. Mezitím se Míra Futrál, ochutnávač všeho, co není přibité, pokoušel narazit bečku. Samozřejmě to posral. První litry piva vystříkly a vytvořily na zemi pěnivou louži. „Pokropíme, ať se nepráší,“ zamumlal Karel, klekl si a začal to bahno chlemtat přímo ze země. Radim se jen chytil za hlavu: „Kristovy voči, vy jste banda mamrdů!“

Bordel v kotli a sůl v očích

Zatímco gril dosahoval teploty povrchu Slunce, Radim se pustil do své proslulé zelňačky. Do kotle naházel staré zelí, co smrdělo jak tchoří doupě, přidal zbytek včerejšího guláše a pro jistotu tam vysypal kilo soli. „To se musí pořádně ohulit, vy tomu nerozumíte!“ křičel na Míru, který do toho strkal svůj špinavý prst. „Ty krávo, to je matroš!“ procedil Míra a olízl si prst s výrazem extáze. Polívka začala bublat a vypouštět páry, které by zabily i mouchu ve vedlejší vesnici. Na druhé straně Spáleniště se odehrával další masakr. Karel Houně, ve snaze zkrotit plameny, hodil na rošt první várku kuřecích steaků. Během deseti sekund se maso změnilo v černé, smrduté uhlíky.

„Do prdele, Karle, co to je?!“ zařval Radim.
„Trochu se to chytlo, šéfe. To se doladí na místě. Dáme na to víc koření a nikdo nic nepozná!“ odvětil Karel a tajně si upil z flašky kompotu, co kolovala kolem.

Nachcaný steak a teplý bahno

Když dorazili první hosté z Kancldecoru, naskytl se jim pohled jak z Dantova pekla. Z kotle se valil žlutozelený dým a Karel se snažil oškrabat z roštu něco, co připomínalo pozůstatky po požáru. „Šéfe, je to spálený jak papír! Co s tím?“ hekal. Radim, jako vždy génius okamžiku, popadl solničku. „Když je to dojebaný, tak to pořádně nachčijem! Sůl přebije všechno!“ zařval a začal sypat. Karel, už nalitý jak houba, mu solničku vytrhl a vysypal na ty ubohé uhlíky celý její obsah. První sousto si vzal sám jednatel Škvarek. Žvýkal, kroutil se, obličej mu zfialověl. „Pane Paštěta... to... to je slaný jak chcanky!“ vykoktal a začal se dávit. Radim nasadil profesionální úsměv: „Jooo to je vonooo! To je speciální mořská sůl, pane jednateli, vy tomu nerozumíte, to je ten správný kumšt!“ V tu chvíli někdo zařval, že došlo pivo. Houně s Futrálem ho totiž stihli tajně vypít hadičkou přímo z bečky. Radim bez mrknutí oka začal do kelímků čepovat teplé, zvětralé bahno, co zbylo na dně. „Krásně vychlazený lahvoň, pánové!“

Kanibalismus a finální sračka

Nachcané steaky, tvrdé jak podrážka a slané jak Mrtvé moře, nikdo nežral. Hromada spálené prasečiny rostla na kraji stolu. Radim dostal spásný nápad. Za plotem u souseda, Fandy Jednoočka, se potulovalo hejno slepic. „Karle, hoď to těm čubám! Aspoň bude kanibalismus v praxi!“ zavelel. Spálené kuřecí ostatky letěly vzduchem a dopadaly mezi nic netušící drůbež. Zaměstnanci Kancldecoru mezitím hekali a kroutili se v bolestech po ochutnání zelné šlichty. Jednatel Škvarek, rudý vzteky, se dožadoval vysvětlení. V tu chvíli se do toho vložila Soňa Paštika, která celou dobu jen inkasovala peníze.

„Co čumíš, ty pako z kanclu?! Vy tomu nerozumíte! Tohle je autentická gastro show! Žádná naleštěná bída pro sráče jako vy! Jestli se ti to nelíbí, tak si vyser voko a koukej doplatit zbytek, nebo ti ten tvůj rypák oroštuju na tomhle grilu!“ječela na něj a mávala mu před obličejem mastnou účtenkou.